I generační vývoj strojů totiž může představovat nemalé časové úspory, které se na celkové produktivitě mohou významně projevit. Když před osmi a čtyřmi roky jednotliví dodavatelé uváděli na trh archové ofsetové stroje nabízející tiskovou rychlost na úrovni 16 000 či 18 000 archů za hodinu, hovořilo se o významném posunu, který bude představovat strop možností tiskových strojů. Jak se však ukazuje, může z hlediska produkční rychlosti docházet ještě k nepatrnému zvýšení, či spíše stabilizaci tisku v oblasti maximálních tiskových rychlostí. Dnes se rychlost 18 000 archů stává pro nové stroje poměrně běžnou, letošní Drupa však šla v tomto ohledu ještě dál a představila stroje, které umožňují této produkční rychlosti dosahovat nejenom při jednostranném, ale i oboustranném tisku, a to při klasickém uspořádání tiskových jednotek ofsetových strojů. Vyšší rychlosti se dosahuje především zvýšením robustnosti a tuhosti celé konstrukce tiskového stroje. Výrobci tak nemění základní konstrukci tiskových jednotek, která by znamenala mnohdy přepracování celé koncepce tiskového stroje, ale spíše navyšují množství použitého materiálu, popřípadě zvyšují tuhost jednotek použitím nových vzpěr. I při vyšší rychlosti tak zůstává stabilita zachována, nedochází k žádným zvýšeným otřesům, které by v konečném důsledku mohli vést ke snížení soutisku a tím i celkové výsledné kvality tisku. Je přitom zřejmé, že maximální produkční rychlost není tím nejdůležitějším faktorem vedoucím ke zvýšení tiskové produktivity. Při stále se snižujících celkových nákladech zakázek totiž mírné navýšení maximální produkční rychlosti nevede k úměrně zvětšené produktivitě celého stroje. Ta se může projevit spíše v rámci velkých zakázek, kterých však v posledních měsících bývá v tiskárnách spíše méně. Podstatně důležitější je z hlediska zvýšení produktivity především implementace automatizačních prvků.

Kompletní článek zde (Svět tisku)

Autor: Patrik Thoma - Svět tisku